NEROSTOU VÁM ROSTLINY V AKVÁRIU?

(koloběh živin v přírodě)


 

VÍTEJTE   NA   STRÁNKÁCH
   VĚNOVANÝCH   AKVARIJNÍM   ROSTLINÁM

Vladimír Pelikán
© 2000 - 2001

 

Poslední aktualizace: 06-2001
 

 

AKVÁRIUM - VLADIMÍR PELIKÁN - AKVÁRIUM

   V následujícím textu budou popsány základní přírodní principy, které považuji za důležité znát již při zakládání (nejen okrasného) akvária. Pomohou při orientaci v problematice chovu akvarijních ryb, pěstování akvarijních rostlin a leccos napoví také milovníkům okrasných sladkovodních akvárií o bezproblémovém soužití ryb, rostlin a ostatních drobných živočichů v omezeném prostoru akvarijního "ekosystému". Upozorním na chyby, jichž se akvaristé nejčastěji dopouštějí a doporučím vhodné postupy, jak se vyhnout zbytečnému zklamání z neúspěchu. (Viz také Zakládání okrasného akvária)

  Obvyklou příčinou mnoha nezdarů je pohled na akvárium jako na jakousi "instantní směs" namíchanou podle doporučení obchodníka či výrobce (v návodu k použití), kde se namíchané "složky" (technika, voda, organismy, krmiva, světlo atd.) budou chovat "podle plánu". Mnozí čtenáři mají své zkušenosti krušných začátků již za sebou a vědí, že k této pomyslné směsi zakoupené v obchodě nebylo přibaleno to nejdůležitější: informace o souvislostech. Uplatňování základních znalostí přírody a respektování biologických a biochemických procesů probíhajících v živých přírodních systémech je prvním předpokladem schopnosti cílenými zásahy udržovat v akváriu podmínky pro přežití, nebo také úspěšné rozmnožování rostlin i živočichů. V poměrech často velmi odlišných od jejich přírodních biotopů. Někdy i lepších.

Koloběh látek v živé přírodě, základní biogenní prvky

   Zelené rostliny (producenti) vytvářejí z anorganických látek za přítomnosti světla a přiměřené teploty látky organické. Patří mezi organismy autotrofní. Na produkci rostlinné organické hmoty jsou závislí všichni zástupci živočišné říše (konzumenti) ať už přímo (např. býložravci), nebo nepřímo - zařazeni v potravním řetězci (např. dravci). Organickou hmotu zbylou po předchozích skupinách rozkládají bakterie (destruenti) zpět na látky anorganické, které mohou opět využít rostliny ke svému životu.Všechny tyto organismy závislé na energii a výživě z organických látek biomasy jsou nazývány heterotrofní . Konečnému rozkladu (dekompozici) organických zbytků rostlin a živočichů na anorganické (minerální) "prvočinitele" se také říká mineralizace. V tomto "recyklačním oběhu" probíhá život na naší planetě a koloběh základních prvků nutných pro výstavbu rostlinných a živočišných organismů (viz biogenní prvky) již mnoho stovek milionů let.

UHLÍK - C

   Prvek, jehož význam je pro život na Zemi klíčový, je C (carboneum) - uhlík. Rostliny jej získávají z CO2 - oxidu uhličitého při procesu zvaném fotosyntéza. Uhlík zabudovaný do organických částí rostlinného těla přechází potravním řetězcem do živočišné říše, odkud se částečně vrací k rostlinám jako produkt výměny látkové (metabolismu) opět v plynné formě CO2 nebo rozpuštěný ve vodním roztoku. Společně s dalšími biogenními prvky (C, H, O, N, S, P) má uhlík objemově největší podíl na koloběhu látek v živé přírodě.

KOLOBĚH  UHLÍKU
  V  ŽIVÝCH  VODNÍCH  EKOSYSTÉMECH

   Skutečnost, že CO2 je základní "potravou" rostlin, je akvaristy zanedbávána. Příčinou je mechanické přenášení postupů známých ze zemědělství a pěstování květin v domácnostech, kde se standardní péče (kromě přípravy půdního substrátu) omezuje na pravidelné zalévání vodou s občasným přihnojením. Oxid uhličitý je samozřejmou součástí okolního vzduchu, jeho koncentrace v atmosféře je víceméně stálá (přibližně 0,036 %). Mnozí lidé si proto ani neuvědomují, že nejdůležitější hnojivo rostlin sami vydechují. Difuzní rychlost (rychlost pohybu molekul) plynů je vysoká a společně s přenosem (konvekcí) pohybem vzduchu zajišťují dostatečný přísun CO2 k asimilujícím rostlinám. Stav, kdy emerzně (na suchu) pěstované rostlinné kultury trpí nedostatečným přísunem oxidu uhličitého, je velmi vzácný. Nastat může pravděpodobně pouze v umělých uzavřených prostorách vybudovaných člověkem.

   U submerzních (ponořených - pod vodní hladinou žijících) rostlin (hydrofyta) je situace odlišná. Rychlost pohybu molekul - difuzní rychlost ve vodě - je zhruba o čtyři řády nižší (10 000 x) než v atmosféře, tedy pro přísun rozpouštěním plynu z atmosféry do vody a pronikáním bez pohybu vodního sloupce zcela nedostačující zejména pro intenzívně asimilující submerzní rostlinný porost. Omezena je také rozpustnost plynů ve vodě.
Viz výživa akvarijních rostlin.

KYSLÍK - O2

   Kyslík (oxygenium) vytváří vodní prostředí společně s vodíkem. Současně s vodou je rostlinami přijímán v "potravě" rostlin - oxidu uhličitém. Je součástí koloběhu uhlíku v přírodě a volně v ovzduší se na Zemi vyskytuje jen díky asimilační činnosti rostlin - fotosyntéze. Koncentrace kyslíku v atmosféře dosahuje zhruba 21 %. Je nutný pro živočichy k dýchání, aerobní mikroorganismy jej spotřebovávají při rozkladu odumřelé biomasy. Pokud by ve vodním prostředí došlo k jeho vyčerpání, uhynuly by ryby a rozkladné procesy by se změnily na anaerobní. Do vody se rozpouští difuzí na hladině, v akvaristice je jeho úbytek doplňován provzdušňováním (také asimilační činností rostlin) nebo čeřením hladiny akvária pomocí čerpadla. Vyčerpání kyslíku z vody v akváriu vede obvykle k celkovému kolapsu vyšších živočichů a bez dalšího zásahu člověka mohou uhynout i rostliny. Viz také Provzdušňování vody

DUSÍK - N2

   Dusík (nitrogenium) tvoří základní a převažující složku zemské atmosféry. Jeho koncentrace ve vzduchu je přibližně 78 %. Sloučeniny dusíku se uplatňují při všech biologických procesech probíhajících ve vodě. Vodní prostředí jej obsahuje jednak jako rozpuštěný plyn, ve formě anorganických sloučenin (čpavek, dusitany, dusičnany) v roztoku a organicky vázaný v rozpuštěných org. látkách a v rostlinné a živočišné biomase. Amoniakální dusík (čpavek NH3 popř. amonium NH4OH) je primárním produktem rozkladu organických látek ve vodním prostředí. Produkty mineralizace organických sloučenin, zejména čpavek a dusitany mohou být pro živočichy, ale i pro rostliny (ve vyšších koncentracích) toxické. Toxicita čpavku pro ryby je značně závislá na pH vody.

   NITRIFIKACE
je proces, při kterém je čpavek (amoniak) nitrifikačními bakteriemi oxidován na dusitany (nitrity) a v dalším stupni pak na dusičnany (nitráty). Tento proces se podílí na odčerpávání kyslíku z vodního prostředí (viz biochemická spotřeba kyslíku BSK). Může také dojít k poklesu pH vodního prostředí. Dusičnany jsou konečným produktem aerobní mineralizace organických látek.

   DENITRIFIKACE
je proces, při kterém v anaerobních podmínkách (bez přístupu kyslíku) bakterie redukují dusičnany a dusitany na plynný dusík nebo jeho oxidy ( N2O, NO ). Při pH vyšším než 6 převažuje produkce plynného dusíku. Tímto procesem je možno vodu zcela zbavit rozpuštěných dusitanů i dusičnanů. Nejčastěji je využíván v mořské akvaristice. Lze jej však využít i ve sladkovodních nádržích - ve speciálních případech. Udržet správný režim denitrifikační kolony nebývá jednoduché a ekonomicky je ve většině případů výhodnější (částečná - pravidelná) výměna vody v akváriu.
Viz také Filtry a filtrace vody.

KOLOBĚH  DUSÍKU
   VE  VODNÍCH  EKOSYSTÉMECH

Vladimír Pelikán

 

AKVÁRIUM - VLADIMÍR  PELIKÁN - AKVÁRIUM

 
K dobrému růstu akvarijních rostlin není zapotřebí žádné "alchymie" ani drahé techniky.
Bez světla a "hnojení" od ryb se však neobejdete. Poslouží neonky i terčovci:

AKVÁRIUM BYLO OD ZALOŽENÍ MNOHOKRÁT
 PROTRHÁVÁNO OD PŘERŮSTAJÍCÍCH ROSTLIN...

Foto: © 2000 Vladimír Pelikán

 

AKVÁRIUM  PELIKÁN  -  ZPĚT  NA  TITULNÍ  STRANU